Obyčejný všední den. Popeláři jedou tu svoji rundu, auta spěchají do práce, pejskaři venčí mazlíčky a i slunce vyšlo stejně jak včera, předevčírem i jindy.
Ale něco je možná jiné. Už měsíc chlapci hrdě říkají: "Já chodím do školky" s nepřeslechnutelným důrazem a mírnou hrdostí. Tak dnes šli poprvé do školky.
Ráno dvojčata nemohla dospat, vstali jsme už 6.15 a to jsme jetě s Eliášem stihli raní pohádku O Karkulce. U snídaně trochu víc zlobili, Eli nechtěl jíst a Matoušek zde i během oblékání několikrát prohlásil, že on nechce jít do školky. :-) Naštěstí pomohlo zazpívat si několik písniček (především Vranné koně) a nálada byla zase dobrá.
Překonali jsme úskalí oblékání - Eliášův nekompromisní požadavek na mikinu "fotbalisti", vyrovnali se s nechutí vzít si batůžky, náhodou našli bačkůrky, které mamka zapoměla nabalit a tradá na to. Při každém focení nám pomohl "škleb sýr". I to zlepšilo náladu.
Nejkratší alternativní trasou (aby jsme se vyhnuli domu babičky) vzhůru ke školce. Opět se osvědčily písničky, především "Pochodují vojáci, pochodují po práci". S písní na rtech dorazili konečně do školky. Paní učitelka měla radost: "První a ještě noví!"
Eli dostal skříňku se stromečkem a Matoušek s lodičkou (značky pro rozlišení). No a pak loučení. Pusa, Eli nesl vše v pohodě. Matoušek se začal věšet tatínkovi na ruku. Plakal. Doprovodil jsem jej do hrací místnosti, předal paní učitelce (do náruče) a rychle pryč. Hodně štěstí chlapečci, držím vám palce.
foceno 1. 9. 2011
Dva kroky do světa Je čas sázet Tak hajdy do peřin
Tatínek nás tam nenechal celý den. Po obídku hezky hurá domů a šlofíček ve své postýlce.